Skautský oddíl, pokud funguje tak, jak má, není jen o předávání zkušeností od dospělých k dětem. Vše je zde nastaveno tak, aby ti starší (nebo schopnější) vychovávali a vzdělávali ty ostatní – s tím, že samotným předáváním znalostí i zkušeností se každý zase sám učí jak o sobě, tak o svém okolí.

Na prvních schůzkách, podnicích a táborech musí vstřebat velké množství informaci – jak to v kolektivu funguje, kdo o čem rozhoduje a kdo (a jak) provádí základní činnosti. Starší kamarádi mu zadávají úkoly, se kterými, pokud si skutečně neví rady, také pomohou a poradí – vždyť oni sami byli ve stejné roli ještě nedávno. Ti se naopak učí od starších, protože ti jsou zdatnější v jiných problémech. Po nějaké době se může dítě stát kormidelníkem/icí, nebo jeho zástupcem, člunařem. Právě tato pozice je nejsložitější, jelikož už musí zvládat nejen samotné činnosti nutné pro fungování jeho skupinky (které říkáme družina nebo mužstvo), ale také všechny činnosti rozdělovat a koordinovat tak, aby bylo možné dosáhnout cíle – ať už je tím cílem vítězství ve hře, uvaření večeře s následným umytím a uklizením kuchyně, nebo stavba stanů, postelí a dalšího vybavení pro celé mužstvo.

Po osvojení těchto schopností je kormidelnice/ík připravena na všechny možné role, které ho v životě můžou čekat – jak toho posledního „utahovače šroubků“, tak v současnosti moderní pozice „manažera“. A při každé z fází, kterými prošel, se setkal s lidmi, kteří můžou být jeho kamarády po celý život – znají totiž už od dětství všehny jeho schopnosti i chyby, nemá se tedy potom před nimi zapotřebí přetvařovat.

Pokud si, třeba právě kvůli prima partě, přeje pokračovat, může následně pomáhat s přípravou a organizací programu z pozice kapitanátu, kde rozvine snad všechny schopnosti, ke kterým v oddíle přišel.