Po obnově skautingu se oddíl registruje jako 5. přístav vodních skautů. Jak se časem ukázalo, prolomit dlouholetou uzavřenost není jednoduché.
Postupně ubývalo nováčků i nových posil kapitanátu.

Podařilo se získat zpět klubovnu Havírnu, jejíž interiér si k obrazu svému přizpůsobila policie, která odtud za normalizace bděla nad bezpečností strategické komunikace nábřeží. Bezpečno přestalo být kolem a vyskytli se mocní zájemci, na které jsme byli krátcí. Náhrada na Loretánském náměstí byla daleko od vody ale nádherná (důstojná, s výhledem králů).

Svoboda, volnost, propojení se světovým skautingem. Jak se postupně ukázalo, pro uzavřené společenství těžká zkouška. V roce 1993 byl poslední tábor Pišišvorů a v roce 1997 se Sluníčka spojila s Děbenkami a v roce 1999 poprvé v historii oddílu dívčí a chlapecký tábor v těsné blízkosti na jedné louce o rok později tábor se společným programem. Do té doby nepředstavitelné řešení, tak trochu nouzové a pro kapitanát velmi náročné.

Neosvědčilo se, ale od té doby skauti i skautky začali více spolupracovat. Z odrostlých členů obou oddílů se seskupila koedukovaná skupina roverů, kteří spolu podnikali různé výpravy a akce, vydávali i svůj časopis „Pětka“ a byli dobrou podporou chodu malých oddílů. Na ně navázala další podobná seskupení jako „třetí strana“ a nebo současné holčičí „cinque“.