V polovině sedmdesátých let, kdy normalizační beznaděj nabývala vrcholu byly pod patronací Slavoje založeny oddíly, nejprve v roce 1975 vlčat zvaných Pišišvoři a o rok později světlušek zvaných Sluníčka. Byly to samostatné TOMy s vlastním programem a tábory. Kolem 11 – 12 let přecházely děti jako nováčci do oddílů kluků a Děbenek. Po obnově skautingu v roce 1989 se všechny 4 oddíly registrovaly jako 5.přístav vodních skatů. Svoboda a možnosti které přinesla, znamenaly pro středisko jak postupný úbytek nováčků, tak hlavně adeptů na vedení oddílů.

V kapitanátu Pišišvorů se vystřídaly čtyři generace (Sýsa + Pišta, Zbyněk + Jana, Borek + Dáša + Marie, Brenda + Jenca + Pešek a desítky dalších), poslední samostatný tábor byl po 18 letech v roce 1993.

Sluníčka založila Helenka, která byla v poválečných letech jako světluška ve Sluníčkách 37. dívčího oddílu. Oddílový pokřik byl s nepatrnou změnou, místo skautským putovala Sluníčka širým světem, stejný jako ten poválečný. V roce 1985 vystřídala Helenku se Sulikou Konopí a Dorka. V roce 1997 se Sluníčka sloučila s Děbenkami do jednoho oddílu.

V kapitanátech obou oddílů se vystřídaly desítky dalších nadšenců, kteří nemalou měrou obohatili program.