Bylo to štěstí  které nás zavedlo místo hor do České Skalice. A nejen štěstí. Zločinecká organizace usurpovala celý kraj a bylo potřeba zakročit. Naši skauti se tedy v rámci pečlivě naplánované operace „Bludička“ vydali plnit šest výzvědných úkolů, dle instrukcích a materiálů obdržených ve velice oficiálně vypadající obálce, záhadně doručené jednomu z vedoucích a podepsané velitelstvím průzkumných praporů speciálních sil.  Ony úkoly byly především charakteru vyzvědačského.  Podobné, kterými byli pověřováni skauti za opravdových dob válečných.

Vydali jsme se tedy, s očima na stopkách před nepřátelskými zvědy a vybaveni dalekohledy a buzolami, přes větrem a sněhem bičované česko-skalické planiny. A nebyla to pouť vůbec jednoduchá. Nejen že jsme vždy, když projíždělo nějaké auto, museli k zemi, neboť jsme netušili, zda nebudeme odhaleni kontrarozvědkou, ale museli jsme též zapisovat typ vozidla a jeho registrační značku.  Úkoly jsme dostali všelijaké. Od zakreslování plánů důležitých budov, přes pozorování zásobovacího konvoje, zakládání opěrných táborů či přemosťování vodních toků po zakreslování sítě elektrického vedení.

Kluci se úkolů zhostili s dechberoucím odhodláním. Přes velmi nepříznivé klimatické podmínky se nejen plánu, ale i pravidel drželi zcela poctivě, nic si neulehčovali ani nic nešolíchali. Máme tedy za sebou nejen velmi zajímavý, ale též velmi náročný úvod do výzvědných a přežívacích technik, inspirovaný skutečnými postupy výzvědných speciálních sil. Kluci se zároveň náramně osvědčili v celkem vypjatých situacích. Bylo vidět, že se na sebe mohou spolehnout a jsou připraveni si navzájem pomoct (a že to bylo potřeba!). Nicméně všichni (a především naše stehna a kolena) doufáme, že nás speciální průzkumné síly nechají teď chvilku na pokoji.