Po roce 1946 se i v Junáku začali prosazovat komunisté. Braťka plánuje v roce 1948 tábor v Polsku, akční výbor Junáka to nechce dovolit. Přesto se tábor koná. 19 Pětkařů zvládlo 1200 km dlouhou cestu po Visle od Krakova až k Baltu. Jelo a spalo se na již zmíněném kutru, pojmenovaném Pětka. Po táboře Braťka věděl, že pro Pětkaře musí nalézt nový domov.

22. 12. 1948 byl Pátý Přístav oficiálně rozpuštěn, Braťka členy „akčního výboru“ Lapáčkem a Hausrem vyhozen z vedení Junáka a Pětkaři vyhnáni členy SČM (svazáky) z nedostavěné klubovny v Braníku. Braťka mezitím domluvil možnost přejít do Jachetního oddílu Slavoje Vyšehrad (ex ČYKu).
Pod jeho záštitou v 1949 pro 14 chlapců organizoval „vědeckou expedici“ v těžce dostupném terénu v Tatrách (na 1.440 m.n.m. – tam se žádný soudruh nevyškrábe!), tábor „Nad vodopády“. Příkladná Braťkova vynalézavost a odvaha!

S přechodem 5. oddílu 5. Přístavu k ČYKu (Československý Yacht Klub) dochází ke generačnímu zlomu. Vodácké  (Nežárka, Vltava) tábory začátkem strašných padesátých let byly nenápadné (pochopitelně bez krojů), ani se moc nefotilo – šlo o přežití.